Peugeot Rifter 1,5 BlueHDi Active – Od základu praktický

Jen málokdy se naskytne šance otestovat nový vůz v základní výbavě. Většina novinářských vozů je po strop napěchována příplatkovými položkami a tak se není čemu divit, když se testovaný vůz nachází na samé špici ceníku. Dnes je však situace opačná, k dispozici máme stále aktuální novinku z dílny francouzského Peugeotu a to v provedení Active. Jedná se o základní výbavu s naftovou jednotkou tvořící zlatý střed výkonové nabídky. V ceníku se tak pohybujeme v mezích velmi lákavé nabídky. Riftera jsme dříve okusili v top provedení GT line, dnes se na zoubek podíváme základnímu provedení, které nabízí skvělý poměr cena/užitná hodnota.

Design
Krása něco stojí, a tak i v případě Riftera v základním provedení musíte oželet spoustu výbavy. Jednoduše to nebude ten Rifter, kterého jste viděli v reklamním spotu v televizi. V přední části je výbava Active rozpoznatelná díky masivnímu nelakovanému nárazníku. V ceníku se tak bavíme o balíčku „Pack Look Active”: Přední a zadní nárazník, kliky dveří, kryty vnějších zpětných zrcátek, lemování podběhů kol a boční ochranné lišty v černé barvě. Vzhledem k velkému počtu nelakovaných doplňků karoserie stojí za zvážení výběr černé barvy karoserie, kde se velké plastové plochy více ztratí. V našem případě Rifter disponuje červenou nemetalickou barvou (6.000 Kč – bez příplatku bílá barva Banquise), z dálky se tak může zdát, že se jedná o doprovod k hasičskému sboru. Každopádně Rifter si ponechává designově pohledné přední světlomety, ty sice nedisponují LED denním svícením, nicméně vozu dodávají sebevědomý pohled. Z profilu Rifter nabízí mohutné oplastování, které můžeme vnímat jako praktický doplněk. V podbězích nalezneme šestnáctipalcové disky s ozdobnými poklicemi. Alespoň, že na střeše nalezneme již v základu robustní ližiny. Na zádi našel své místo opět rozměrný nelakovaný nárazník, který však vnímám jako praktickou záležitost, především pokud budete s Rifterem často ve městě. Zadní světla jsou opět pouze žárovková, příplatkovou položkou u testovaného vozu je zadní parkovací asistent, který dle ceníku pořídíte za 7.000 Kč. Výhradou verze Active jsou asymetricky dělené zadní dvoukřídlé dveře (6.000 Kč), v základu je k dispozici klasické otevírání víka kufru směrem nahoru. Dvoukřídlé dveře lze za pomoci páček otevřít ještě ve větším úhlu a umožnit tak nacouvání k nákladu ještě blíže. V případě pořízení Riftra jako rodinného vozu a zároveň dodávky pro podnikání je příplatek za asymetricky dělené zadní dveře zajímavou možností. Bez nutnosti připlácet jsou k dispozici posuvné dveře na obou stranách již od základní výbavy. Kolejnice a celkový mechanismus posuvných dveří působí kvalitním a robustním dojmem. Jako celek se Rifter po designové stránce povedl, když vzpomenu na verzi GT Line tak musím uznat, že na karoserii malé osobní dodávky umí udělat hodně parády. Verze Active trochu ztrácí potřebný „sex-appeal”, nicméně stále je to ten samý vůz a navíc můžete ušetřené peníze investovat do potřebnějších věcí než jsou hliníkové disky kol či LED denní svícení. Případně můžete zvážit investici do prodloužené varianty Rifter Long, který nabízí o 19 centimetrů delší rozvor a prodloužený zadní převis celkem o 16 centimetrů. Příplatek verze Long činí 25.000 Kč navrch klasické variantě.

Interiér
S příchodem trojice modelů pod taktovkou TPCA (Berlingo, Rifter, Combo) se tak potvrzuje, že i v době neustávající horečky jménem SUV automobilky stále myslí i na ryze praktické vozy. Důkazem toho je řada inovací jak v interiéru, tak i v oblasti techniky. Například v Berlingu můžete mít k dispozici Head-Up displej, zde v Rifteru nalezneme koncepci interiéru i-Cockpit či možnost volby osmistupňové automatické převodovky. A je toho mnohem víc, osobní provedení dodávek tak jasně ukazuje, že na trhu má své místo a že nejde jen o holé příbuzné. Testovaný Rifter v interiéru opět nepřinese žádné luxusní příplatkové položky. Díky tomu však můžeme nahlédnout do interiéru, který si na nic nehraje. Neskrývá své nedostatky kůží či lesklými doplňky, je ryze účelný a praktický. Nejvíce tento fakt pocítíte při kontaktu s volantem. Nejenže vzhledově je opravdu strohý, použitý plast je až příliš laciný. Koncepce i-Cockpit zde v Rifteru není tak emotivní jako například v nové 508 či SUV 5008. Nicméně jde o zajímavé a originální řešení i v případě osobní dodávky. Výhodou je, že v případě Riftera jsou budíky posazené opravdu vysoko, takže si je nebudete zaclánět věncem volantu. Oproti sourozencům nenabízí digitální přístrojový štít, nýbrž klasický analogový s palubním počítačem. Na středovém panelu našel své místo přehrávač MP3 (6 reproduktorů, mono-tuner), Hands-free Bluetooth + USB / Jack + ovládání pod volantem. Za příplatek 13.000 Kč můžete mít dotykový 8” displej bez navigačního systému. V případě zájmu o navigaci musíte ještě více přitlačit, konkrétně 23.000 pro verzi Active. V základu jen rádio, možnost spárování s mobilním telefonem, vizualizace blížící se překážky při couvání a nastavení. Grafika působí jak z dob minulých, přesto budu více chválit. Spárování s telefonem proběhne během chvilky a funguje bezproblémově. Výhodou je bezesporu i fakt, že vás při jízdě nerozptyluje žádná barevná obrazovka s různými animacemi. Zde v Rifteru jsem si uvědomil, jak mohou být dotykové obrazovky vlastně nebezpečné. Upoutávají pozornost a často strhávají oči řidiče z vozovky. To se vám v Rifteru ve výbavě Active stávat nebude. Budíky postavené nad volant a absence vyvýšené obrazovky stojí za tím, že sledujete pozorně situaci před vozem. Stokrát lepší, než halda

asistenčních systémů. Celkově je z vozidla pěkný výhled všemi směry, zásluhu na tom mají vysoko posazená sedadla. Za volantem tak sedíte více napřímeně, jako v dodávce. V kombinaci s krátkou přední kapotou máte naprostý přehled o vozidle i v městském provozu. V mnoha případech sedíte daleko výš než v řadě mohutných SUV, takže opět malé osobní dodávky ukazují, že s praktičností umí zajít o krok dál. Výhradu však budu mít k sedáku, ten by na můj vkus mohl být delší, aby lépe podpíral stehna. Stejně tak boční vedení je až příliš měkké, v zatáčkách tělo drží minimálně. Na palubě mi scházela loketní opěra mezi předními sedadly. Vzhledem k vyvýšené řadící páce na středovém panelu jsem si nemohl komfortně odložit loket, a tak vymýšlíte různé pozice, jak si ruku podepřít. Nejrychlejší cestou k loketní opěře je příplatek 11.000 Kč za balíček s označením „Comfort” čítající tyto položky: výškově nastavitelné sedadlo řidiče s bederní a loketní opěrkou, sedadlo spolujezdce sklopné do polohy stolku s vyjímatelnou loketní opěrkou, odkládací zásuvka pod sedadlem řidiče, výklopné odkládací stolky na zadní straně předních sedadel a kryté úložné prostory v podlaze před sedadly ve druhé řadě. Tento příplatek nejenže zvyšuje komfort, ale přidává i řadu praktických odkládacích prostorů. Každopádně už v základu nalezneme na palubě řadu odkládacích prostor. Mohu zmínit klimatizovanou přihrádku před spolujezdcem, odkládací prostor na vrchu palubní desky. Odložit telefon můžete pod nastavením manuální klimatizace (již v základní výbavě, automatická dvouzónová klimatizace je za příplatek 19.000 Kč) či před budíky přístrojového štítu. Na nápoje naleznete odkládací prostor v rozích palubní desky, pod středovým panelem či ve výplni dveří. Nad hlavou pak našla své místo rozměrná přihrádka na mapy, dokumenty či výstražné vesty.

Praktičnost
Praktický již od základu, přesně takto lze definovat provedení Active. Nechybí posuvné dveře na obou stranách, dělené dveře zavazadlového prostoru či zvýšený podvozek. V přední části kabiny rozhodně není problém s místem. Řidičova pracovní zóna nabízí dostatek prostoru všemi směry. Ve druhé řadě sedadel je situace obdobná. Pochválit musím ukázkový přístup k sedadlům, zde nebudete mít problém připoutat své ratolesti do dětských autosedaček. Sedadlo řidiče jsem nechal nastavené na sebe, měřím 180 centimetrů a s naprostým klidem se dokážu sám za sebe pohodlně usadit. Před koleny mi zbývá přibližně deset centimetrů volného místa. Oproti vyšším výbavám zde postrádáme sklopné stolečky, tím však vzniká ještě větší prostor pro vaše kolena. S prostorem nebudete mít problém v žádném směru. Na hlavě lyžařská helma, na nohou přeskáče a přesto budete mít dostatek prostoru. Sedadla ve druhé řadě nabízejí jemné boční vedení, opět bych však potřeboval o kousek delší sedák. Další výhodou, která se naskytuje zmínit oproti vozům kategorie SUV je fakt, že v případě Riftera se můžeme spolehnout na bezpečnostní úchyty ISOFIX pro upevnění dětské sedačky na všech sedadlech druhé řady. Potěší i možnost sklopení sedadel, byť ve výbavě Active nelze sedadla vyjmout, sklopení probíhá téměř do rovné plochy. Nevýhodou je, že sedadla nejsou samostatná, ale dělená v poměru 2/3-1/3, a disponují plechovou zadní stranou opěradel. Plechová strana nepůsobí zrovna lákavě, navíc pokud na ni budete často předměty pokládat, plech bude brzy poškrábaný. Co se týče zavazadelníku, tak zde je to bez jediné výtky. Základní objem počítáno pod krytek zavazadelníku činí 775 litrů (597 dle metody VDA). Pokud budeme objem počítat až ke stropu, dostaneme se na hodnotu 1.355 litrů (983 dle metody VDA). Se sklopenými sedadly ve druhé řadě (ke stropu) se objem vyšplhá až na hodnotu 3.000 litrů, maximální objem dle výrobce dosahuje hodnoty 3.500 litrů. V kombinaci s ideálním tvarem ložné plochy, nízkou nakládací hranou a skvělým přístupem nelze pochybovat o přirozeném talentu, kterým deklasuje veškerá SUV.



Jízda
V nabídce motorizací pro model Rifter dozajista nebudete dlouho tápat. K dispozici jsou ve své podstatě dvě jednotky, a to benzínový PureTech ve dvou výkonových variantách. Nabídku pak doplňuje naftový agregát 1,5 BlueHDI ve výkonových spektrech od 75 koní, přes střed nabídky v podobě 100 koňských sil až po vrchol s maximálním výkonem 130 koní. V případě benzínové jednotky PureTech o objemu 1,2 litru se bavíme o slabší variantě s výkonem 110 koní a silnějším derivátem o maximálním výkonu 130 koňských sil. Slabší naftové jednotky jsou spjaty s manuální pětistupňovou převodovkou, nejsilnější diesel a obě výkonové varianty zážehové dvanáctistovky se pojí s šestistupňovou manuální převodovkou. Výhradou nejsilnějšího benzínu i nafty je pak možnost volby nové osmistupňové automatické převodovky. V našem případě pod kapotou pracuje výkonový střed naftové patnáctistovky, konkrétně tedy specifikace 1,5 BlueHDi s výkonem 100 koňských sil a manuální pětistupňovou převodovkou. Točivý moment dosahuje hodnoty 250 Nm. při 1.750 otáčkách za minutu. Z nuly na sto akceleruje za 17 vteřin a maximální rychlost se zastaví již na 153 kilometrech za hodinu. Celkově je však motorizace i převodovka stavěna spíše na sílu nežli rychlost. Při druhém a třetím rychlostním stupni cítíte z motoru sílu a potřebný tah již od nízkých otáček. Rozhodně od této jednotky neočekávejte dynamické projížďky. Určitě považuji sto koňovou jednotku za jakýsi základ, výkonově slabší jednotka s výkonem 75 koňských sil je již dle mého názoru neadekvátní vzhledem k samotnému zaměření vozidla. Ideální volbou je bezesporu nejvýkonnější jednotka, nicméně i sto koní pod kapotou si umím představit pro každodenní ježdění a občasné zapřažení vozíku s nákladem. Potěšil mě chod řadící páky, dráhy jsou příjemně krátké a relativně přesné, snad jen při dorazech působí trochu gumově. Hlava řadící páky a celkově umístění na středovou konzoli jde ruku v ruce s celkovým komfortem na palubě. Ten trochu narušuje občasné bouchání předmětů do odkrytých plechových částí karoserie a menší množství izolačních materiálů v zavazadlovém prostoru. Při jízdě na horších komunikacích se tak na palubě musí počítat s občasnými pazvuky. Potěší však skvěle utlumená jednotka, při vyšších rychlostech je téměř nepostřehnutelná a i v městském provozu je patnáctistovka překvapivě kultivovaná. Z pohledu jízdního komfortu potěší nastavení podvozku i na horší cesty. Peugeot nenabízí možnosti v oblasti adaptivních tlumičů a tak musí najít jeden univerzálně komfortní „režim” pro každodenní provoz. Musím říct, že celkové nastavení tlumičů a podvozku jako celku je na dobré úrovni. V zatáčkách i přes vyšší těžiště umí držet zvolenou stopu bez nutnosti větších náklonů karoserie. Na horších komunikacích pak statečně pohlcuje i větší nerovnosti. Při nezatížené zádi má zadní náprava tendenci trošičku odskakovat, nejde však o nic zásadního. Během týdne jsme s Rifterem navštívili dálnice, okresky i město. Naše výsledná spotřeba se zastavila na hodnotě 5,3 litrů nafty na sto kilometrů. Sice jsme někde o litr výš, než udává výrobce, i tak jsem byl spokojen. Při delších trasách a větším počtu najetých kilometrů věřím, že se spotřeba umí dostat na hranici pěti litrů.

Verdikt
Peugeot Rifter je jasným důkazem, že osobní dodávky mají budoucnost i v těžkém období. Díky své jednoduchosti, ryzí praktičnosti a cenově zajímavým nabídkám jsou tyto vozy stále populární. Z trojice modelů z koncernu TPCA na mě Rifter působí nejvíce usedlým a konzervativním designem. K dodávce mě to možná sedí více nežli extravagantní vzhled nového Berlinga. Oba jsou stejné, přesto dokáže každý zaujmout něčím jiným, a to je vlastně dobře. Se základní výbavou Riftera jsem nikterak nebojoval, vše podstatné pro převoz rodiny a kupy zavazadel bylo na palubě k dispozici. Výsledná cena je tak díky absenci řady prvků zvyšující komfort na palubě podstatně příjemnější. Testovaný Rifter lze pořídit od 405.000 Kč. Když přičteme pár praktických příplatků, kterými byl testovaný kousek obohacen, dostáváme se na konečnou částku 424.000 Kč. I v případě připlacení za verzi Long bychom zůstali pod částkou 450.000 Kč. To je hodně slušná nabídka, když vezmeme v potaz velikost a praktičnost celého vozu. Kdo při výběru rodinného vozu nepodlehne vábení SUVéček může v případě Riftera získat za méně peněz více muziky.

Plusy: Praktický interiér, obrovský zavazadelník, přijatelná cenová politika, kultivovaný naftový agregát

Mínusy: Krátký sedák, hluk při jízdě po nezpevněných cestách, až příliš lacině zpracovaný volant, absence loketní opěrky v základní výbavě

Celkové hodnocení: 90%

Průměrná spotřeba: 5,3 l/100 km

Cena testovaného vozu: 424.000 Kč

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *