Test Hyundai i10 – Překvapivě stylové

Obchodní třída s označením „mini” čítá na českém trhu hned 12 vozů. Konkurence je tak veliká, především když vezmeme v potaz, že tento segment se neřadí k těm nejúspěšnějším. O svoji přízeň zde bojují modely jako Fiat 500, Kia Picanto, Volkswagen Up!, Toyota Aygo či Hyundai i10. Těžký souboj zde svádí především s domácím zástupcem s modelovým označením Citogo. Po sedmi měsících letošního roku se škodovce daří hájit první pozici s celkovým počtem 718 prodaných vozů. Na druhém místě se 490 registracemi se prezentuje korejský zástupce Hyundai i10. Právě tento modernizovaný kousek, který jako jediný  atakuje hranici 500 prodaných vozů, zavítal na náš redakční test.

Design: Hodně dobrý!
První kontakt s modernizovaným mini vozem i10 jsem měl již na frankfurtském autosalonu, kde se těšil velikému zájmu. Musím říci, že i mně osobně ve velkém množství novinek utkvěl v mysli především díky atraktivnímu designu předních partií. Naživo na denním světle v krásné metalické barvě Dragon Race vypadá i10 opravdu skvěle. Dynamická příď dokonce z některých úhlů pohledů evokuje „nadupaný” supersport. Široká mřížka chladiče s moderním voštinovým pojetím LED denního svícení dodává vozu dravost, stejně tak projektorové přední světlomety s funkcí statického přisvěcování do zatáček. Při pohledu na příď vozu se i10 daří opticky zakrýt minimalistické rozměry, při pohledu na bok je již patrná skromná délka 3.670 milimetrů. Z profilu zaujmou snad pouze disky kol z lehkých slitin o velikosti 16ti palců, či řešení „C” sloupku ve stylu písmene „X”. Záď vozu možná působí oproti přídi trochu fádně, zde se moc změn oproti předchůdci neuskutečnilo. Řeč může být pouze o líbivější a výraznější grafice svítilen a přepracovaném zadním nárazníku s grafitově zbarveným difusorem. Jako celek na mě nová i10 dýchla moderním a svěžím designem, který baví, především pokud k vozu přicházíte zpředu.

Interiér: Skromný, přesto nabídne prostor
Po usednutí za volant nové i10 mě nejvíce oslovilo pojetí palubní desky, konkrétně tedy propojení kapličky přístrojů se středovým panelem multimediálního navigačního systému. Obdobné řešení nabízí například zcela nový Volkswagen Golf. Rozhodně tak chválím nápaditost, kterou dokázali v Hyundai dostat do tak malého vozítka. I v případě interiéru se setkáváme se zajímavým voštinovým vzorem, ten své místo našel na palubní desce či ve výplních dveří. Dvojbarevné pojetí pak dodává palubce potřebnou svěžest. Dalším plusem je bezesporu na poměry tohoto segmentu povedený multifunkční volant, který skvěle padne do ruky. Jedinou výtku mám snad pouze k použití většího množství ovladačů, jejich funkce se budete chvilku učit. Každopádně v kombinaci se sedadly nabízející dostatečnou oporu těla (dále funkci vyhřívání) se za volantem bude dobře cítit i vzrostlejší řidič. Nehledě na to, že tento vůz tak trochu hraje hru na naše lepší polovičky, které se bezesporu zhlédnou v atraktivním designu a intuitivním interiéru. Za co musím i10 taktéž pochválit, je za multimediální systém nabízející osmi palcovou dotykovou obrazovku. Současně jsou po stranách přítomny mechanická tlačítka. Rázem je ovladatelnost na jiné úrovni, nežli šmátrání po miniaturních tlačítkách, jako tomu je například u vozů z koncernu PSA. Navigační systém s líbivým grafickým zpracováním a intuitivním ovládáním máme k dispozici díky přítomnosti paketu Premium za rovných 50.000 Kč (střecha v odlišném barevném provedení, 16″ kola z lehké slitiny, pneumatiky 195/45 R16, integrovaná navigace se 8″ dotykovým displejem, USB, AUX, DAB s funkcí Android Auto* a Apple CarPlay*, Live Services, inteligentní klíč a startování tlačítkem, fixační síť zavazadlového prostoru, rozpoznávání dopravních značek omezujících rychlost ISLW, funkce vzdálené správy vozu Bluelink). Mínusem v případě interiéru shledávám horší výhled z vozidla, díky zatemění velké části čelního skla u vnějšího zpětného zrcátka.



Praktičnost: V druhé řadě na pohodu.
Po interiéru samozřejmě nalezneme řadu odkládacích prostor, nechybí tak kaslík před spolujezdcem, kapsy ve výplních dveří, dva držáky na nápoje či přihrádka na odložení mobilního telefonu. Příjemné překvapení mě však čekalo na sedadlech druhé řady. Po usednutí za sedadlo řidiče, které jsem nechal nastavené na sebe (180 centimetrů), nemám sebemenší problém se komfortně usadit. Před koleny mi dokonce zbývá cca 5-10 centimetrů volného prostoru. Každopádně bavíme se zde spíše o čtyřmístném interiéru, prostřední sedadlo je v přítomnosti čtveřice dospělých opravdu nouzové. Potěšil mě i prostor pro nárty, méně prostoru pak logicky zůstává pod střechou. Celkově jsem se však na zadním sedadle necítil nikterak výrazně stísněn. Na krajních sedadlech pak navíc nalezneme bezpečnostní úchyty Isofix pro dětské autosedačky. Druhou stranou mince je však naprosto miniaturní zavazadelník, který v základu nabízí pouze 252 litrů, maximální objem díky možnosti sklopení sedadel druhé řady se poté vyšplhá na hodnotu 1.050 litrů. V základním uspořádání je tak zavazadelník schopen pojmout opravdu pouze nezbytné zavazadla. Pro městský styl života však dokáže posloužit.

Jízda: Litrové harašení
Modernizovaná i10 přijíždí na trh s dvojicí zážehových jednotek, základním pohonným ústrojím je tříválcový agregát  o objemu jednoho litru s maximálním výkonem 49,3 kW, respektive 67 koňskými silami při 5.500 otáčkách za minutu. Právě tato jednotka nám dělala společnost a to ve spojení s pěti stupňovou manuální převodovkou. Pokud by jste chtěli více výkonu a jeden válec navíc, je k dispozici zážehová dvanáctistovka s maximálním výkonem 61,8 kilowatt (84 koní) při 6.000 otáčkách za minutu. Obě jednotky pak lze objednat i s automatizovanou převodovkou, rovněž o pěti rychlostních stupních. Zpět k litrovému „harašení”, testovaná jednotka opravdu není žádný trhač asfaltu, na stovku akceleruje za 14,6 vteřiny, maximální rychlost je pak 156 kilometrů za hodinu. Do rychlosti přibližně 70ti kilometrů se litrový motor v případě vytáčení do vyšších sfér otáček dokáže relativně rozproudit, pak je již projev přinejmenším mírně ospalý. Do městského provozu je však navržen bez větších výhrad, dokáže být kultivovaný, jezdí za cca 4,5 litru benzínu a potěší příjemným odhlučněním. Přední náprava typu MacPherson s příčným stabilizátorem a zadní kliková náprava s vlečenými rameny a zkrutnou příčkou dokáží lehoučkou i10 (996 kg) udržet v mezích komfortního jízdního projevu. Potěšila mě alespoň mírná zpětná vazba od přední nápravy a celkově příjemně nastavený posilovač řízení. Za volantem se tak žádné velké emoce neodehrávají. Přívětivou ovladatelnost však oceníte v každodenním provozu. Z výbavy vozu nám nechybí tempomat s omezovačem rychlosti, zadní parkovací senzory včetně kamery, asistent pro rozjíždění do kopce HAC, autonomní nouzové brzdění FCA včetně varování před čelním nárazem FCW a v neposlední řadě upozornění na rozjezd vozidla vpředu (LVDA). Poslední zmiňovaný asistent je spíše pozitivem pro řidiče za vámi, díky kterému vás nebude muset klaksonem upozorňovat na rozjetí fronty na semaforech.



Verdikt: Šelma mezi krabičkami
Bezesporu si nová i10 ode mě odnáší kladné hodnocení za svůj dynamický design, který oproti koncernovým krabičkám dokáže zaujmout. Testovaný vůz disponuje výbavovým stupněm style, který do značné míry stojí za atraktivnějším vzhledem. I tak se dokážeme pohybovat s cenou okolo 350.000 Kč. Od prvního srpna je taktéž možné využít letního bonusu v hodnotě 40.000 Kč. Byť by za podobné peníze bylo možné sehnat řadu konkurentů, modernizovaná i10 je rozhodně žhavým kandidátem na užší výběr.

Plusy: Atraktivní design, prostor ve druhé řadě sedadel, kultivovaný tříválec, průměrná spotřeba, intuitivní ovládání multimediálního systému

Mínusy: Horší výhled, miniaturní zavazadelník, výbavové pakety (nutnost objednání více doplňků)

Celkové hodnocení: 96%
Průměrná spotřeba: 4,5 l/100 km
Cena testovaného vozu: od 319.900 Kč (Style)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *