Test Škoda Superb Combi 2,0 TSI 4×4 Sportline

Superb je od svého vzniku považován za vlajkovou loď domácí automobilky Škoda Auto. Po příchodu velkého, sedmimístného SUV Kodiaq se mnozí domnívali, že držitelem žezla se stává schopný medvěd. Každopádně tomu tak není, Superb i nadále kraluje vozům vyjíždějícím s okřídleným šípem na kapotě. Během týdenního testu mě Superb hýčkal, bavil a nabízel punc manažerského standardu. Kde jsme před lety vídali ve firemních flotilách vozy Audi A4 či Passaty, dnes stojí vlajková loď mladoboleslavské škodovky. Movitější rodiny jako by podlehli křišťálovému vábení Superba, a tak na českých silnicích potkáváme verze Laurin&Klement či Sportline. Právě druhý zmiňovaný, sportovněji založený Superb, je součástí testu a to s dvoulitrovým benzínovým agregátem TSI o výkonu 280 koňských sil.

Design
Právě design se z mého pohledu nejvíce zasloužil na vzrůstajícím zájmu. Ostře řezané linie, agresivní příď s mocně vyhlížejícími světlomety či uhlazená silueta nenechají ani po letech kolemjdoucí bez povšimnutí. Verze Sportline přidává špetku emocí díky černým doplňkům karoserie, sníženému podvozku a sportovně-elegantním diskům z lehké slitiny o velikosti osmnácti palců. Pro mě osobně přídomek vlajková loď patří ke karosářské variantě Combi, která mimo jiné svým vnitřním prostorem nemá k lodi daleko. Exteriér se výrazně prezentuje především Bi-xenonovými světlomety s funkcí AFS,  ty jsou kromě prvního výbavového stupně Active již standardním prvkem výbavy bez nutnosti připlácet. Účinnost světlometů je v rámci segmentu střední třídy na dobré úrovni, nechybí LED denní svícení či přisvícení do zatáček za pomocí mlhových světlometů. Zadní světlomety osloví opravdu líbivou grafikou a světelným podpisem, který v podobě Céčka odkazuje na ostatní modely z portfolia. Nejčastějším lakem v případě verze Sportline je červená Velvet a zlatavá Dragon Skin Gold, testovaný kousek disponuje lakem s označením šedá Steel. Ta oproti zmiňované červené a zlatavé sice ztrácí na sexappealu, nicméně nestojí vás ani korunu. Pokud jste milovníkem chromových doplňků, Sportline nenabídne ani chromový střešní nosič, ten je vyveden v černé barvě, aby korespondoval s ostatními doplňky. Jediným doplňkem, a zaplať pán bůh, je dvojice chromových koncovek výfuku. Hned upozorním, že se nejedná o žádné „fejkové” plastové hrátky. Superb Sportline si tak u mě udržel svoji úroveň, a tak si můžeme užít opravdu nádherné zádě se vším všudy.

Interiér
Nejluxusnější Škodovka umí zahrát na city. Platí to samé po usednutí za volant? Palubní deska a vlastně celý interiér se nese v duchu konzervativního ideálu. Není zde ani jedna věc, která vás vyloženě posadí na zadek. Je zde ale mnoho detailů, které odkazují na výjimečnost, kvalitu a styl. Škodovka by v případě Superba mohla vyučovat přístup k ergonomii řidičova pracoviště. Vše je přehledné, intuitivní a na dosah ruky. K přehlednosti přispívá i jednoduchá a ostře řezaná linie vršku palubní desky, která boří veškeré naděje odvážně střiženého interiéru. V posledních letech je kladen velký důraz na středový panel, jenž propojuje automobil s posádkou vozu. V případě testovaného kousku si na středovém panelu našel své místo 9,2 palcový dotykový infotainment Colombus s navigačním systémem. (USB, Apple konektivita, Bluetooth s hlasovým ovládáním, Wi-Fi, 2× slot na SD kartu, konektivita LTE, SmartLink+). Bezesporu tato položka výbavy se velmi zasluhuje o lepší vizuální vzhled ale i o komfortní atmosféru na palubě. Bohužel paráda vždy něco stojí, a tak si připravte 43.100 Kč nebo se musíte uspokojit s osmipalcovým infotainmentem Bolero. Ten však nenabízí ani navigaci, v případě zájmu ji pořídíte za příplatek 9.500 Kč. V našem případě si tak můžeme užívat rychlou odezvu na povely, líbivé zpracování navigace či širokou škálu nastavení ať už jízdních asistentů, tak personifikace. Samozřejmostí je možnost spárování chytrých zařízení. Mě osobně však nejvíce učaroval skvělý posez za volantem a to díky skvělým sedadlům, která nabízejí výbornou oporu těla i při dynamičtějším stylu jízdy. Délka sedáku je ideální, boční vedení opravdu podrží a konzistence materiálu „akorátní” na delší i kratší cesty. V kombinaci se sportovním tří ramenným volantem prošívaným kůží, jenž skvěle padne do ruky, je samotné řízení velmi komfortní. Kaplička přístrojů potěší především příznivce analogových ručiček, aktuálně již lze objednat i virtuální kokpit, který jako první nabídl model Karoq. Analogové budíky mi však ke konzervativní palubní desce vlastně sedí podstatně více. Atmosféru na palubě a nádech českého luxusu se projevuje především příplatkovými položkami. Jednou ze zásadních položek je i panoramatická střecha či alcantarové potahy sedadel a výplní dveří. Z výbavy nechybí adaptivní tempomat, elektricky nastavitelné sedadlo řidiče a spolujezdce, Climatronic – třízónová klimatizace s elektronickou regulací včetně kombifiltru a automatické cirkulace ( + 7.000 Kč), Rear View Camera – zadní parkovací kamera s ostřikovačem ( + 9.000 Kč), panoramatická posuvná střecha ( + 34.700 Kč) či výše zmíněný infotainment Colombus za 43.100 Kč. Výbava Superba dokáže být napěchována velmi komfortními prvky, často však zbytečně šroubují cenu do teritoria zvučnějších automobilek. Mimo výbavu mě spíše dělá radost celková vzdušnost, kterou ocení každý cestující. V Superbu je vám vlastně jedno kde sedíte, všude máte královský prostor, kromě obvykle pátého cestujícího na prostředním sedadle druhé řady. Každopádně při obsazení čtveřicí cestujících je prostoru všemi směry na rozdávání. Před koleny mi zbývá snad dvacet centimetrů místa, takže žádné kompromisy na dlouhých cestách. Druhá řada nabízí dostatek prostoru i pro tři dospělé pasažéry, není zde ani problém bezpečně uchytit dvě dětské autosedačky díky systému Isofix. Na oknech pak nechybí roletky, jenž chrání cestující před slunečními paprsky.

Zavazadelník
Jednou z velkých předností Superba je praktický zavazadelník. Ten kromě famózní hodnoty 660 litrů v základním uspořádání nabízí nízkou nakládací hranu či ideální tvar ložné plochy. Přístup do zavazdelníku lze praktikovat za pomocí virtuálního pedálu, jinými slovy podkopnutím pod nárazníkem. Elektrické otevírání pátých dveří je zkombinováno s posunem roletky, takže ihned po otevření můžete s radostí nakládat. Již zmíněný objem 660 litrů je téměř nadimenzovaná hodnota, která vystačí i každotýdenním stěhovákům na chatu či dovolenou. Nechybí dvojité dno, síťový program na zafixování menších předmětů a šikovné háčky na tašky. Přímo z kufru můžete taktéž za pomocí páček sklopit sedadla druhé řady. V mžiku se Superb chlubí maximálním objemem 1.140 litrů.

Jízda
Během testování jsem se Superbem navštívil všechny typy cest, jak dálnice tak i záplatami spravené okresní silnice. Strávil jsem mnoho času ve městě popojížděním v kolonách ale i v levém pruhu dálnice. Ostatně zde se cítí velmi dobře. Bodejť by ne, když pod kapotou pracuje benzínová jednotka o objemu dvou litrů s maximálním výkonem 280 koňských sil. Vrcholná benzínová jednotka navíc pracuje ve spojení s dvouspojkovou převodovkou DSG a pohonem 4×4. Česká pýcha v elegantním balení akceleruje z nuly na sto za 5,8 vteřiny, maximální rychlost 250 kilometrů v hodině, točivý moment 350 Nm. Tato čísla zaručují opravdu velmi dynamickou projížďku. Superb jde velmi ochotně za plynem, až se nechce věřit tomu, že řídíte pětimístné combi s obrovským zavazadelníkem. Šestistupňové DSG pracuje perfektně, zvládá jak sportovní mód, tak i pozvolnou jízdu s rodinou na palubě. Při zvoleném režimu Sport přijde vhod řazení pádly pod volantem, přeřazení je příjemně uhlazené a rychlé. Stejně neomylně pracuje pohon 4×4, který vždy přesně odhadl situaci a připojil zadní nápravu. Při ostrých průjezdech zatáčkami se zbytky štěrku byly skvělým místem pro otestování rychlosti připojení zadní nápravy. Tento systém však bude mít u Superba hlavní pole působnosti při snaze vyškrábat se až na poslední parkoviště u zimního střediska. Pro každodenní ježdění je daleko podstatnější nastavení podvozku. Superb je v našem případě vybaven adaptivním podvozkem (DCC), který u verze Sportline pořídíte za 17.400 Kč. Na kvalitních komunikacích není co řešit, při horších podmínkách se podvozek projevuje spíše měkčím nastavením a statečně žehlí i větší nerovnosti. Nicméně pokud narazíte na větší výmol, od přední nápravy se do interiéru přenáší hluk. Při zvoleném režimu sport je podvozek pocitově o dost tužší, stejně tak řízení. Se Superbem tak není problém zažít za volantem pocit radosti a zábavy. Na úzkých okreskách v Krkonoších je možné poznat kvalitní podvozek, který podrží i při horší kvalitě cesty ale i svižný zátah 280 koní pod kapotou. Z jízdních režimů tak budete nejvíce přepínat mezi Sport a Komfort, ne že by Eco režim nebyl využit, ale už jen podle zanechaných otisků na infotainmentu je patrné, jaké režimy dostaly nejvíce prostoru. Tomu ale odpovídá i výsledná spotřeba, kterou asi upřímně bude řešit málokterý zájemce o verzi Sportline. Výsledná spotřeba se během testu zastavila na hodnotě okolo deseti litrů na sto kilometrů. Dá se jezdit za méně ale i podstatně více. Superb Sportline však není spjat pouze s benzínovou jednotkou 2,0 TSI, která je nabízena i ve slabší variantě se 162 kilowatty. Sáhnout můžete i po osmnáctistovce TSI či po dvoulitrové naftě ve dvou výkonnostních spektrech (110 kW – 140 kW). Na výběr je i možnost šestistupňové manuální převodovky, případně verze s pohonem pouze přední nápravy.

Vedrikt
Škoda Superb Combi Sportline, nabroušený křišťál, který potěší a skvěle poslouží. Asi málo kdo si z něj sedne na zadek, ale každopádně má co nabídnout i náročnější klientele. Během testování mě nejvíce oslovil komfortní interiér a především pak skvělá sedadla. Bezpochyby mě bavila živost benzínové jednoty 2,0 TSI s výkonem 280 koňských sil. Každá akcelerace, každá zatáčka je v tomto Superbu zábavná, ale především bezpečná. Chyby, neboli spíše chybky, se hledají opravdu těžce. Na horších komunikacích občasně rušil pohodovou atmosféru hluk od přední nápravy. Spotřeba taktéž nebude patřit k výhodám a ve výsledku ani konečná cena, která je zbytečně vyšroubována příplatkovými položkami až k hranici 1,3 milionu korun. Superb však umí velmi dobře zahrát na city svým designem, umí se pro posádku rozkrájet svým komfortem. A byť jsou v segmentu střední třídy vozy s daleko zvučnějšími názvy, mladoboleslavská vlajková loď přesto svými kvalitami umí překvapit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *